LUCERNA MUSIC BAR
10.2. 2010
RECENZE nového CD „Bonjour“
Na svém novém 8. studiové albu neznamená “Bonjour“ obyčejný pozdrav. Není to standardní „Bonjour“ pronesl reflexivně na ulici nebo po telefonu, ale je mnohem štědřejší, odrážející Rachidovu přirozenost. S Rachidem se můžeme znát téměř 30 let. Za celou tu dobu vysílal pozdravy s neúnavnou energií a přátelským nadšením „Bonjour“, „bongiorno“, „hola“, „hello“, „jak salaamu alaikum“ a „Guten Tag“.., Již na albu Made In Medina v roce 2000 zpíval „Pojď!“ (Garab). Na této desce nahrané v Paříži a New Yorku, pokračuje s „Pojď sem!“ (Agi): „Ahoj“ (Selu) a především „miluji tě“ (Mon Amour – My Love). Poté, co se ptá, „Kam jdeš?“ (Ya Rayah) dodává: „Kde jsi?“ (Mine JAI), a to bez jakéhokoli podezření, pouze proto, že vidí do jiných lidí. Ví, že část sebe, jsou společné sny a touhy. Od 80. let, vyvíjel Rachid svůj hudební svět na základě výměny, pohybu lidí, myšlenek, kultury a zvuků. Od rai, rocku a elektro k písni, jeho oblast se i stále rozšiřuje. Strukturovaný, atraktivní a velmi otevřený přístup mu získal mezinárodní uznání. Damon Albarn ho pozval, aby se přidal k jeho projektu Afriky Express, ex-zpěvák Led Zeppelin Robert Plant jej citoval jako příklad a je obdivován U2 i u Coldplay. S producent a přítelem Brian Enem pořádali společné oncerty v St Petersburgu a Sydney. Během několika posledních let, se objevil také Austrálii, Brazílii, v Rusku, Maďarsku, Vietnamu a Mexiku, nemluvě o jeho rodném Alžírsku, adoptivní země, Francie a Spojené státy, kde toto poslední album nahrál.
„Chtěl jsem změnit můj způsob, jak věci dělat,“ přiznává Rachid. Zprvu pracoval na demu doma poblíž Paříže. Pak se pustil do psaní 10ti nových písní s Gaëtan Rousselem. ( pozn. zpěvákem slavných Louis Attaque). „Moje alba byla vždy partnerství. Předtím to bylo s Steve Hillage. Pracovali jsme spolu už dlouho. S Gaëtanem, všechno zapadlo téměř okamžitě, nejrychleší rekord který jsem udělal jsem ve své kariéře”. Druhá fáze byla v New Yorku, kde ho Mark Plati, italsko-americký producent (spolupracoval s mj.: David Bowie, The Cure, Alain Bashung, Rita Mitsouko….) přivítal v svém hudebním studiu. Potřebná tvůrčí synergie, pocit známého i nového uvedl Rachida, do perfektního stavu mysli, potřebného pro projekt.
Rachid Ameriku miluje, je plná výstředních extrémů, počínaje westerny.., John Ford, Johnny Cash, Elvis Presley. Je to však hlavně nervové centrum, které transformuje a vrací syrovost od přistěhovalců. Rachid, pocházející z alžírské Far West se zde nevyhnutelně cítí jako doma. Ha baby, kde fonetika flirtuje s sémantika ( „Habibi“ znamená „lásko“ v arabštině), Rachid dosáhl dokonalé spojení země a Alger-chaâbi styl populární hudby. Tato směs Kenny Rodgers a Farid El Atrache je milostná píseň a klenot mezi ostatními, s arabskou loutnou Hakim Hamadouche, spojený s kytarou Marc Copely. Národní předložit soubor paráda Rachid nabízí své milované. The album, which begins with a vibrant Je t’aime (I love you) and ends on the tender, disarming Viens ( Agi ) (Come), is very much a declaration of love addressed to his partner, life and difference. Album, které začíná s dynamickým Je t’aime (Miluji tě) a končí nabídkou na odzbrojení Viens (Agi) (No), je s láskou věnováno milence životu a rozdílnosti.
Láska se může zdát velmi banální téma, ale zpívaná od srdce, může nabít jakoukoliv melodii. Rachid to pochopil. S Gaëtan Roussel, vzdal hold nádhernému francouzskému populárnímu žánru v jeho nejupřímnější podobě. Vynikající výkon, který napojil naivní svět Amélie na orientální ritornellos egyptského zpěváka Hafez Abdel Alim, přináší jednoduchý pozdrav zpátky do módy, podařilo se mu získat i úsměv (proč ne?) Trochu optimismu. (proč ne?) Přesto tato lehkost tónu v žádném případě není příznačná pro časnou formu prázdné amnézie.
repeats “n’oublie jamais” (never forget) over a rock guitar backing. Úžasný a citlivý umělec zažil příliš mnoho osobních i kolektivních rozporů. Dokázal se však vždy otočit zády k bolesti v exilu. Jinde, Rachid naráží na bratrské pouto mezi Židy a Araby, stále pohřbené pod následnými vrstvami nenávisti a utrpení (Mabrouk aalik). Můžeme jasně říci, že tmářství nikdy nebude! Vítejte u stolu: o Selu, zve pouze dodavatele světla – Averroes, Naghib Mahfouz, Camaron, Frantz Fanon, Lili Boniche a Youssef Chahine – odměňuje každého z nich s dynamickým pozdravem .
Tak to bylo vždy na albech od Rachida. Je čas na lásku, čas na přemýšlení, čas na sny a čas na vzpomínky. Pak je tu samozřejmě čas na tancování, s nekompromisní Mindjey, hip-hop/jeel-music hybridní elektro, jehož programování tvoří úžasné hudební slitiny, umocněné okouzlující orientální stupnicí. V tomto prostředí, se konečně setkali všechny kultury a konečně si vyměnily i pozdravy, Rachid Taha se smířil s jeho různými já. Často se v duchu ptá, „Jsem orientální nebo dezorientovaný?“ Tady poskytuje nevyvratitelnou odpověď
Francis Dordor
